Ilustrace
Foto: Epoch Times / Getty Images
U různých užívaných psychofarmak pozorují vědci změny mozkových vln. Ukázala to srpnová studie více než 24 000 elektroencefalografických (EEG) záznamů, zveřejněná v časopise eBioMedicine.
Léky používané k léčbě stejného onemocnění nemusí být vzájemně zaměnitelné a mohou se lišit svým působením na mozek, řekla pro Epoch Times Magdalena Szponarová, doktorandka v Laboratoři neurofyziologie mysli a hlavní autorka studie.
Vědci analyzovali klinické záznamy EEG ze dvou psychiatrických nemocnic v polské Varšavě. Zjistili, že benzodiazepiny, selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI), antipsychotika a antikonvulziva zanechávaly v elektrické aktivitě mozku charakteristické stopy odpovídající rozdílným mechanismům jejich působení.
Podle Szponarové mohou jednotlivé léky ovlivňovat různé neurotransmiterové systémy, tedy systémy přenosu signálů mezi nervovými buňkami, i různé receptory. Výsledkem jsou odlišné vzorce aktivity na EEG.
Význam tohoto zjištění přesahuje prostředí laboratoře. Výběr psychiatrického léku často probíhá metodou pokusu a omylu – několik týdnů užívání jednoho přípravku, poté změna a další čekání. Pokud by charakteristické vzorce EEG v budoucnu pomáhaly předpovídat, kteří pacienti budou dobře reagovat na konkrétní léky, mohlo by to hledání vhodné léčby zkrátit.
Jak různé léky ovlivňují mozek
Změny těchto vzorců souvisejí s různými stavy poznávacích funkcí a chování. Některé také v obecné rovině odpovídají známým účinkům psychofarmak, uvedla Szponarová.
Benzodiazepiny
Benzodiazepiny mají tlumivé účinky. Zpomalují činnost mozku a centrální nervové soustavy, zmírňují příznaky úzkosti a omezují svalové křeče i záchvaty.
Zdánlivě paradoxně však studie zjistila, že benzodiazepiny zvyšovaly aktivitu v pásmu beta, tedy rychlejší mozkové vlny často spojované s bdělostí a aktivním zpracováním informací. Zároveň podle Szponarové snižovaly pomalejší aktivitu v pásmu theta–alfa, spojovanou s „pozorností, pamětí a zpracováním emocí“.
Tyto změny na EEG se zdají být v souladu se zjištěním jiné studie, podle níž mohou benzodiazepiny pomáhat lidem rychleji usnout a déle spát, zároveň však potlačují hluboký, regenerační spánek.
Jako hypotézu pro další výzkum Szponarová navrhla, že „zvýšená intenzita aktivity v pásmu beta spojená s léčbou benzodiazepiny by mohla souviset se zhoršenou koordinací pohybů“.
SSRI a příbuzná antidepresiva
SSRI jsou antidepresiva předepisovaná ke zmírnění středně těžké nebo těžké deprese. Studie je zařadila do společné skupiny s modulátory a stimulátory serotoninu (SMS), dalším typem antidepresiv.
Studie zjistila, že užívání SSRI souviselo se zvýšenou synchronizací mezi oblastmi mozku ve vysokofrekvenčním pásmu gama. Tento vzorec aktivity podle předpokladů podporuje komunikaci mezi mozkovými sítěmi. Aktivita v pásmu gama je spojována s pamětí, pozorností, pohybovými funkcemi, zpracováním smyslových podnětů i poznávacím a emočním zpracováním informací.
Mezi časté nežádoucí účinky SSRI patří nevolnost, zvracení, nespavost, ospalost, bolest hlavy, snížená sexuální touha a neklid.
Antipsychotika a antikonvulziva
Antipsychotika se používají především k léčbě psychóz, zatímco antikonvulziva k léčbě záchvatů a někdy také úzkostných poruch nebo bolesti nervového původu. U obou skupin léků vědci zaznamenali zvýšenou aktivitu v pásmu theta a v nižší části pásma alfa.
Vlny theta se objevují během REM spánku, zatímco vlny alfa se běžně vyskytují při klidném bdění. Oba typy vln souvisejí s utvářením paměťových stop.
Szponarová naznačila, že tyto změny by mohly „souviset s účinky, jako jsou útlum nebo zpomalení poznávacích procesů“.
Léky používané k léčbě stejného onemocnění navíc mohou působit na mozek odlišně a nemusí být vzájemně zaměnitelné. Szponarová například uvedla, že typická a atypická antipsychotika, přestože patří do stejné širší skupiny léků, ovlivňovala několik ukazatelů EEG opačným způsobem. Týkalo se to mimo jiné složitosti signálu a funkčního propojení mozkových oblastí v pásmu gama.
Zachycené změny na EEG mohou souviset s řadou psychických a fyziologických účinků. Některé odpovídají známým účinkům léků i výsledkům jiných studií. Szponarová však zdůraznila, že vyvozovat z nich konkrétní dopady na pozornost, emoce nebo poznávací funkce by bylo předčasné. Některé z těchto souvislostí zůstávají hypotézami, které vyžadují další výzkum.
Co tedy změna mozkových vln skutečně znamená?
Změny na EEG v této studii potvrdily, že psychiatrické léky mění běžné fyziologické fungování mozku, řekla pro Epoch Times psychiatrička Joanna Moncrieffová, profesorka kritické a sociální psychiatrie na University College London.
„Tyto změny ve fyziologii mozku se projeví v tom, jak léky mění běžné vědomí, emoce, poznávací funkce a podobně.“
Popsala také obecnější tendence napříč jednotlivými skupinami léků. Mnohá psychofarmaka, včetně SSRI, antipsychotik a stimulancií, mohou tlumit emoce. Jiné látky, například benzodiazepiny a alkohol, mohou někdy způsobovat, že jsou emoce méně předvídatelné. Antipsychotika podle ní často zpomalují duševní činnost. Stimulancia mohou zlepšovat výkon v jednoduchých úlohách zaměřených na poznávací funkce, ale zároveň mohou omezovat pružnost myšlení a tvořivost, aniž by zlepšovala výkon ve složitých úlohách.
Stejné léky mohou na různé lidi působit odlišně.
„Mozky jednotlivých lidí se liší svou anatomií, propojením i fungováním, protože je utváří genetika a zkušenosti,“ doplnila Szponarová.
I lidé se stejnou diagnózou mohou mít rozdílné příznaky.
„Lék, který posouvá mozkovou aktivitu určitým směrem, proto může být pro jednoho člověka přínosný, zatímco jinému pomůže méně – nebo u něj vyvolá nežádoucí účinky.“
V dlouhodobějším výhledu by podle Szponarové mohlo EEG pomáhat při výběru léčby lépe přizpůsobené jednotlivým pacientům.
„Jednou z možností by bylo pořídit EEG před zahájením léčby,“ uvedla.
Takový záznam by mohl poskytnout doplňující informace o mozkové aktivitě daného člověka a pomoci odhalit případné neobvyklé projevy, které by mohly souviset s jeho příznaky.
Vědci by poté mohli zkoumat, které léky s větší či menší pravděpodobností pomohou tyto odchylky upravit.
Prozatím však podle Szponarové zůstává výběr vhodného psychiatrického léku rozhodnutím lékaře. Ten musí vycházet z pacientovy anamnézy a potřeb a pečlivě zvažovat účinnost léku ve vztahu k jeho možným nežádoucím účinkům.
–ete–
Comments