Florentský básník (Florentine Poet), 1861, Alexandre Cabanel. Olej na dřevě. Metropolitní muzeum umění, New York. (Volné dílo)
Na jaře roku 1863 koupil císař Napoleon III. Cabanelovo Zrození Venuše a pařížský Salon měl svou hvězdu. Cabanelovi bylo tehdy devětatřicet let a ještě před koncem roku ho čekalo zvolení do Institut de France. Nedaleko odtud, na Salonu odmítnutých, přitahovala Manetova Snídaně v trávě davy pohoršených návštěvníků. Nikdo by toho jara v Paříži neuhodl, kterého z obou malířů si budou připomínat příští generace.
Z Montpellier do Paříže
Malířův autoportrét, 1852, Alexandre Cabanel. Olej na plátně; 60,3 × 46,4 cm. Musée Fabre, Montpellier, Francie. Foto: Volné dílo
Cabanel urazil dlouhou cestu z Montpellier, kde se 28. září 1823 narodil jako syn truhláře. Malířskou průpravu zahájil na místní škole výtvarných umění pod vedením Charlese Mateta, který zároveň působil jako kurátor Musée Fabre. Jeho talent školu zaujal natolik, že mu udělila stipendium, díky němuž mohl již v roce 1839 pokračovat ve studiu v Paříži.
Na École des Beaux-Arts studoval u Françoise-Édouarda Picota, uznávaného malíře historických a příběhových výjevů. Důkladná průprava v kresbě, anatomii, kompozici a uměleckých tradicích položila základy akademického stylu, který měl určovat značnou část jeho tvorby.
Na pařížském Salonu poprvé vystavoval v roce 1844 a následujícího roku získal ve dvaadvaceti letech prestižní Římskou cenu, Prix de Rome. Ocenění, založené roku 1663 za Ludvíka XIV., hradilo několikaleté studium na Francouzské akademii v Římě. V roce 1846 se Cabanel usadil ve vile Medici a zůstal tam do roku 1850. Studoval zde díla italských mistrů.
Florentský básník (Florentine Poet), 1861, Alexandre Cabanel. Olej na dřevě; 30,5 × 50,5 cm. Obraz zachycuje básníka v renesančním prostředí, který z bohatě zdobené lavice přednáší milostné verše. Odráží tak zaujetí 19. století Dantem. Metropolitní muzeum umění, New York. (Volné dílo)
Velká část jeho rané tvorby čerpala z historických, náboženských a literárních námětů. Obraz Florentine Poet ukazuje, jak přesvědčivě dokázal vystavět scénu z minulosti. Odráží zaujetí 19. století florentským spisovatelem a filozofem Dantem Alighierim (asi 1265–1321), jehož život, vyhnanství a poezie inspirovaly umělce a spisovatele od Eugèna Delacroixe po Danta Gabriela Rossettiho – i samotného Cabanela.
Muž v tmavém rouchu s červenou kápí na hlavě pravděpodobně představuje Danta. Básník se na propracovaně vyřezávané lavici naklání dopředu a se zdviženou rukou přednáší verše o lásce. Rozvilinová výzdoba lavice a antikizující reliéfy dotvářejí renesanční prostředí a svědčí o Cabanelově smyslu pro detail.
Císařův malíř
Zlom v Cabanelově kariéře přineslo Zrození Venuše, vystavené na Salonu roku 1863. Císařova koupě obrazu do soukromé sbírky zahájila vztah, který posílil malířovo postavení v oficiálním uměleckém světě druhého císařství. Napoleon III. zakoupil také obraz Nymph and Satyr a obě díla zdobila císařské paláce. V letech 1861–1868 dostával Cabanel pozvání na takzvané séries v Compiègne – společenská setkání, která císař a císařovna Evženie pořádali pro umělce a další osobnosti ze svého okruhu.
Toto spojení se odrazilo v Cabanelově portrétu Napoleona III., vystaveném na Salonu roku 1865. Obraz se odchýlil od zavedeného pojetí císařského portrétu: panovníka ukazuje v jednoduchém černém večerním oděvu namísto slavnostního úboru. Hruď mu protíná velkostuha Řádu čestné legie, zatímco císařské roucho, koruna a další odznaky panovnické moci leží za ním. Připomínají jeho postavení, aniž by kompozici ovládaly.
Císař Napoleon III. Foto: Emperor Napoleon III), 1865, Alexandre Cabanel. Olej na plátně; 238,1 × 169,9 cm. Zámek Compiègne, Francie. (Volné dílo
Portrét získal čestnou medaili a vzbudil značnou pozornost ve Francii i ve Spojených státech. U dvora jej přijali mimořádně příznivě. V roce 1866 jej zakoupili za 20 000 franků a umístili do pracovny císařovny Evženie v Tuilerijském paláci, hlavním císařském sídle v centru Paříže. Po pádu druhého císařství v roce 1870 odešla Evženie z Francie do Anglie a usadila se ve Farnborough Hill v hrabství Hampshire, jihozápadně od Londýna. Portrét tam visel v její pracovně mezi mnoha předměty, které si uchovala z let strávených u dvora.
Portréty pozlaceného věku
V 70. a 80. letech 19. století získával Cabanel stále početnější klientelu mezi bohatými Američany. Sběratelé jako William Astor, William T. Walters, William H. Vanderbilt a Jay Gould kupovali jeho historické obrazy, zatímco další významné rodiny si objednávaly portréty. Cabanel do Spojených států nikdy necestoval, a zákazníci proto přijížděli do Paříže, aby mu seděli modelem. Taková cesta se stala součástí společenské kultury amerického pozlaceného věku. Rodinám, které toužily spojit své jméno s evropskou vytříbeností, přinášel portrét od malíře aristokratů a císaře značnou prestiž.
Portrét dvou sester Foto: Portrait of the Two Sisters), 1871, Alexandre Cabanel. Olej na plátně; 73 × 59,1 cm. Soukromá sbírka. (Volné dílo
Zvlášť významnou část jeho portrétní klientely tvořily ženy. Často zjednodušoval pozadí a omezoval doplňky, aby kompozici ovládla samotná portrétovaná. Zvláštní pozornost věnoval držení těla, oděvu, výrazu a rukám. Také nenápadně upravoval proporce: někdy prodlužoval krk či končetiny, aby vytvořil půvabnější linie, přitom však zachovával rozpoznatelnou podobu portrétované osoby. Kritici eleganci těchto portrétů často chválili, jiní ovšem Cabanelovi vytýkali, že své modely zjemňuje či idealizuje na úkor jejich osobitosti. Tato kritika poukazuje na samotnou podstatu obrazů: nebyly pouhým záznamem vzhledu, ale pečlivě vystavěnými reprezentativními podobiznami, které v souladu s očekáváními elitní společnosti vyjadřovaly postavení a úctyhodnost.
Catharine Lorillard Wolfeová, 1876, Alexandre Cabanel. Olej na plátně; 171,5 × 108,6 cm. Metropolitní muzeum umění, New York. Foto: Volné dílo
Tento přístup je patrný na portrétu Catharine Lorillard Wolfeové, bohaté newyorské filantropky a sběratelky umění: honosné šaty z bílého saténu lemované kožešinou a krajkou, pečlivě zvolená poloha rukou a klidný postoj společně vytvářejí obraz sebejistoty a společenské suverenity. Wolfeová údajně patřila k nejbohatším neprovdaným ženám Spojených států – podle dobových zpráv byla vůbec nejbohatší – a stala se mecenáškou Metropolitního muzea umění. Na popud svého bratrance Johna Wolfea podporovala Cabanela i další přední evropské představitele akademické malby. V roce 1887 odkázala muzeu tento portrét spolu s řadou dalších uměleckých děl a nadačním kapitálem na budoucí nákupy do sbírek.
Akademická tradice a její kritici
Cabanel stál v samém středu oficiálního uměleckého světa právě v době, kdy se začaly otřásat jeho základy. V roce 1855 obdržel Řád čestné legie a roku 1863 se stal členem Akademie krásných umění, Académie des Beaux-Arts. V roce 1863 nastoupil jako pedagog na École des Beaux-Arts, kde vyučoval až do konce života. Opakovaně také zasedal v porotě Salonu, mezi lety 1868 a 1888 celkem sedmnáctkrát. Salon upřednostňoval akademickou tradici, v níž Cabanel vyrostl, zatímco umělci jako Manet a Gustave Courbet hledali postupy, které se od tohoto dědictví odkláněly. Mladší generace stále více dávala přednost současnému životu, přímému pozorování a méně uhlazenému malířskému provedení.
Cabanelův vliv sahal za hranice plátna i do výuky. Jeho ateliér přitahoval řadu studentů, mezi nimi Julese Bastiena-Lepage, Jeana-Josepha Benjamina-Constanta, Henriho Le Sidanera a Aristida Maillola. Jejich rozmanité tvůrčí dráhy ukazují, jak různě se daly základy získané u Cabanela rozvíjet. Jeho vlastní tvorba zůstávala zakořeněná v akademické tradici.
Studie k Životu svatého Ludvíka: Sedící mnich čtoucí velkou knihu Foto: Study for The Life of Saint Louis: Seated Monk Reading the Great Book
Cabanel vyučoval a vystavoval až do konce života. V roce 1884 získal hodnost komandéra Řádu čestné legie a roku 1887 jej zvolili do Královské akademie v Belgii. Zemřel v Paříži 23. ledna 1889 ve věku pětašedesáti let. Jeho tělo převezli k pohřbení do Montpellier, kde mu v roce 1892 vztyčili pomník. Jeho kariéra připomíná zlomový okamžik francouzského umění, kdy zavedený řád stále ještě určoval tón.
Jakým tématům z oblasti umění a kultury bychom se podle vás měli věnovat? Své náměty a připomínky nám prosím pište na [email protected].
–ete–
-etcz-
Comments