Foto: Cavan-Images / Shutterstock
Dva lidé si mohou stoupnout na váhu a vidět stejné číslo. Jeden má většinu tuku těsně pod kůží, kde představuje poměrně malé riziko. Druhý ho má uložený hluboko v břiše, kolem jater a střev, kde souvisí s cukrovkou a srdečními chorobami. Výzkumy naznačují, že množství vypitého alkoholu může pomoci vysvětlit, ke které z těchto dvou skupin člověk patří. Nedokazují však, že příčinou je právě alkohol.
Jedno z možných vysvětlení souvisí s tím, jak tělo alkohol zpracovává. Protože jeho odbourávání upřednostňuje, spalování tuků se dočasně zpomaluje. Přestože tyto studie nemohou prokázat, že alkohol způsobuje hromadění tuku kolem vnitřních orgánů, naznačují, že návyky spojené s pitím mohou ovlivňovat nejen celkové množství tělesného tuku, ale i místo, kde se ukládá.
Proč záleží na tom, kde se tuk ukládá
Ne každý tělesný tuk se chová stejně.
Tuk těsně pod kůží, označovaný jako podkožní, není v přiměřeném množství nezdravý. Naopak může mít ochrannou funkci. S viscerálním neboli útrobním tukem je to jiné. Nachází se hlouběji v břišní dutině a obklopuje orgány, například játra a střeva. Jeho nadbytek souvisí s inzulinovou rezistencí, tedy stavem, kdy tělo přestává správně reagovat na hormon regulující hladinu cukru v krvi, dále se srdečními chorobami a zánětem.
Lidé ukládají tuk různě, a proto může být index tělesné hmotnosti (BMI) zavádějící, řekl pro Epoch Times Josh Wageman, klinický specialista na poruchy metabolismu tuků. Když už tělo nedokáže ukládat další tuk pod kůži, může se jeho přebytek hromadit kolem vnitřních orgánů nebo v játrech.
„Samotná ‚normální hodnota BMI‘ nevypovídá o všem,“ uvedl.
Lidé s podobným BMI mohou mít odlišné riziko metabolických onemocnění podle toho, kolik mají viscerálního tuku, vysvětlil pro Epoch Times lékař Robert Carpenter, atestovaný všeobecný chirurg a klinický profesor na lékařské fakultě Naresh K. Vashisht na Texas A&M University.
Nejde o nic neobvyklého. Analýza údajů z Framinghamské srdeční studie zjistila, že zvýšené množství viscerálního tuku měl přibližně každý desátý dospělý s normálním BMI.
Co ukazují výzkumy
Tři rozsáhlé studie ukazují stejným směrem.
Analýza údajů o 5 761 dospělých z Oxford Biobank zjistila, že lidé, kteří pili více alkoholu, mívali vyšší podíl viscerálního tuku. Souvislost přetrvávala i poté, co vědci zohlednili celkové množství tělesného tuku, věk, kouření a pohybovou aktivitu.
Studie využívající údaje z UK Biobank spojila vyšší spotřebu piva a lihovin s větším množstvím viscerálního tuku.
Další výzkum z Framinghamské srdeční studie zjistil, že muži, kteří týdně vypili více než 14 alkoholických nápojů, měli více viscerálního tuku než ti, kteří pili méně.
Oxfordští vědci zkoumali dospělé ve věku 25–75 let, kteří uvedli svou obvyklou týdenní spotřebu alkoholu. Celkem 4 951 účastníků, kteří alkohol pili, rozdělili podle týdenní spotřeby do čtyř skupin, zvlášť pro muže a ženy. Množství viscerálního tuku měřili pomocí dvouenergiové rentgenové absorpciometrie (DXA), tedy vyšetření těla využívajícího nízkou dávku rentgenového záření.
Na rozdíl od měření obvodu pasu, které nedokáže rozlišit jednotlivé druhy tuku v oblasti břicha, umožňuje vyšetření DXA přesnější stanovení množství viscerálního tuku. Souvislost mezi alkoholem a tímto tukem přetrvávala i po zohlednění rozdílů v celkovém množství tělesného tuku.
Největší rozdíly se objevily u lidí s nejvyšší spotřebou alkoholu. U mužů v této skupině tvořil viscerální tuk přibližně pět procent celkového tělesného tuku, zatímco ve skupině s druhou nejvyšší spotřebou to bylo 4,5 procenta. U žen činily tyto hodnoty 1,6 a 1,4 procenta. Typická týdenní spotřeba ve skupinách s nejvyšším příjmem alkoholu odpovídala přibližně 14 standardním alkoholickým nápojům podle americké definice u mužů a osmi u žen.
Roli může hrát i druh alkoholického nápoje. Dřívější studie využívající údaje z UK Biobank zjistila, že konzumace piva a lihovin souvisela s větším množstvím viscerálního tuku, zatímco pití červeného vína s jeho menším množstvím. Studie však nedokazuje, že červené víno tuk v oblasti břicha snižuje nebo že ho pivo a lihoviny zvyšují.
„Z této studie rozhodně nemůžeme vyvozovat ani výslovně stanovovat nějakou ‚prahovou hodnotu‘ či doporučení,“ uvedl Carpenter.
Doporučil řídit se zavedenými doporučeními pro ochranu veřejného zdraví a nepoužívat studii k určování bezpečného množství alkoholu. Americká výživová doporučení pro období 2025–2030 doporučují v zájmu celkového zdraví pít méně alkoholu, konkrétní denní limity však již nestanovují.
Proč by alkohol mohl ovlivňovat viscerální tuk
Odborníci nabízejí dvě vysvětlení. První se týká toho, jak tělo alkohol zpracovává, druhé toho, co lidé při pití dělají.
Tělo dává odbourávání alkoholu přednost.
„Organismus upřednostňuje odstranění alkoholu, a tím dočasně pozastavuje oxidaci tuků,“ řekla pro Epoch Times registrovaná nutriční terapeutka Lauren Harrisová-Pincusová.
Jinými slovy, při zpracovávání alkoholu tělo dočasně spaluje méně tuku. To však samo o sobě nevysvětluje, proč by se ho mělo více hromadit kolem vnitřních orgánů. Vědci předpokládají, že alkohol může ovlivňovat také hormony zapojené do ukládání tuku, a tím podporovat jeho hromadění hluboko v břiše namísto pod kůží. Přesné příčiny však zůstávají nejasné.
Při zpracovávání alkoholu se podle Wagemana mění způsob, jakým buňky využívají energii, což může podporovat hromadění tuku v játrech. Alkohol může ovlivňovat také reakci těla na inzulin a způsob ukládání tuku.
Pro přibývání tuku existuje i jednodušší vysvětlení: alkohol je energeticky vydatný a může ovlivňovat množství snědeného jídla. Jak uvedla Harrisová-Pincusová, jeden gram alkoholu dodává sedm kilokalorií, tedy téměř dvojnásobek oproti sacharidům nebo bílkovinám. Tento energetický příjem může rychle narůstat, zejména v kombinaci se slazenými přísadami do nápojů nebo vydatnějšími jídly v restauracích. Alkohol navíc může povzbuzovat chuť k jídlu, takže člověk snáze sní více, než zamýšlel.
Podle Wagemana je obtížné oddělit přímé účinky alkoholu na ukládání tuku od účinků nadbytečného energetického příjmu.
Jaká omezení je třeba vzít v úvahu
Oxfordská studie zachytila stav v jediném časovém okamžiku. Nesledovala účastníky v průběhu změn jejich návyků spojených s pitím a tělesného složení. Protože šlo o observační studii, nemůže prokázat, že rozdíly v množství viscerálního tuku přímo způsobil alkohol. Účastníci uváděli spotřebu alkoholu sami a vědci neměli podrobné informace o jejich jídelníčku, druzích nápojů ani o tom, jakým způsobem a v jakých intervalech pili.
„Subjektivní údaje z dotazníků vyplňovaných pacienty nemusí odpovídat skutečné spotřebě,“ upozornil Carpenter.
Situaci komplikuje ještě jedno zjištění: lidé, kteří alkohol nepili, měli někdy více celkového i viscerálního tuku než ti, kteří pili malé až střední množství. Skupina nepijících však mohla zahrnovat jak celoživotní abstinenty, tak bývalé konzumenty alkoholu, což srovnání ztěžuje.
Co můžete udělat
Dobrou zprávou je, že viscerální tuk reaguje na změny životního stylu včetně pohybu, i když se číslo na váze téměř nemění.
Omezujte alkohol postupně: Lidem, kteří pijí, může omezení alkoholu spolu se zlepšením stravy, pohybové aktivity a spánku pomoci snížit zdravotní rizika. Carpenter doporučuje začít zvládnutelnými změnami.
„Stanovte si malé cíle. Najděte si někoho, komu se budete ze svého pokroku zodpovídat. Domluvte se s rodinou, co od změn očekáváte. Buďte k sobě přiměřeně shovívaví.“
Registrovaná nutriční terapeutka Bonnie Taubová-Dixová doporučuje přistupovat ke změně jako k hledání příjemných alternativ, nikoli jako k dodržování omezujícího dietního pravidla.
„Někdy nám samotný rituál spojený s pitím přináší stejné potěšení jako nápoj,“ řekla pro Epoch Times.
Navrhuje například perlivou vodu s trochou ovocné šťávy podávanou ve sklenici na víno, střídání alkoholických nápojů s vodou nebo zařazování dnů bez alkoholu. Upozorňuje však, že i nealkoholické koktejly se sladkými sirupy a džusy mohou obsahovat hodně energie.
Pokud alkohol pijete, Harrisová-Pincusová doporučuje předem sníst vyvážené jídlo a věnovat pozornost složení alkoholických nápojů. Vynechání slazených přísad může pomoci snížit energetický příjem, ale ani méně kalorické varianty neodstraňují zdravotní rizika alkoholu, mezi něž patří rakovina a oneměcnění jater.
Jezte s ohledem na metabolické zdraví: Harrisová-Pincusová doporučuje stravování ve středomořském stylu s důrazem na ovoce, zeleninu, fazole, celozrnné potraviny, ořechy, semena, libové zdroje bílkovin a tuky prospěšné pro srdce. Taubová-Dixová zdůrazňuje potraviny bohaté na vlákninu, dostatek bílkovin a přiměřené porce.
Hýbejte se: Systematický přehled a metaanalýza z roku 2024, zveřejněné v časopise Obesity Reviews, vyhodnotily 84 randomizovaných kontrolovaných studií u dospělých s nadváhou a obezitou. Zjistily, že ke snížení množství viscerálního tuku mohou přispívat aerobní cvičení, silový trénink, jejich kombinace i vysoce intenzivní intervalový trénink.
„Navzdory tomu, co vídáte v reklamách, neexistuje žádná zázračná potravina ani cvik, které by cíleně rozpouštěly tuk na břiše,“ uvedla Taubová-Dixová.
„U stravy a pohybu je klíčová pravidelnost, která pomáhá předcházet výkyvům často provázejícím nereálné programy na hubnutí.“
Osobní váha zachycuje jen část celkového obrazu.
„Nepředpokládejte, že stabilní hmotnost, nebo dokonce štíhlá postava, automaticky znamená, že je uvnitř těla všechno v pořádku,“ upozornila Taubová-Dixová.
„Péče o zdraví zahrnuje víc než jen kontrolu hmotnosti.“
Comments